Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o obratech a vyvažování ve výchově a vzdělávání
Jako začínajícímu autorovi v žánru nedělních krasořečí mi radili, abych se ukotvil v pedagogice obrácené k dítěti (zvané též pedocentrické či individuální). Odtud se prý krasořeči píší nejlépe. Je tomu tak proto, že se zde pěstují význačná a atraktivní témata jako např. humanita, svoboda vzdělávání, sepětí se životem, přirozený vývoj, dětská spontaneita a další.
Slogany ... zde jste člověkem..., vycházíme vstříc vaší individualitě..., zohledňujeme požadavky / potřeby / možnosti / zájmy našich klientů..., nabízíme vzdělávání připravené na míru..., i Ty můžeš studovat... apod. značkují obrat k individualitě a jsou samozřejmou součástí PR agendy vzdělávacích institucí tím spíše, čím více mají potřebu prosadit se na trhu se vzděláváním.
Koneckonců proč ne, je přece nepředstavitelné, že by vzdělávací instituce příklon k dítěti (individualitě) nedeklarovaly. Pokud se jim daří deklarované realizovat v praxi, což už tak samozřejmé být nemusí, naplňují personalizační funkci výchovy a vzdělávání. Ta je zaměřena k podpoře individuálního osobnostního rozvoje (tedy k „umění být sám sebou“), což rozhodně není málo. Je však otázkou, zda je to dost.
A v tomto momentu začíná příslušná nedělní krasořeč vykazovat vady na kráse, což je pro krasořeč docela zásadní problém. Naplňování personalizační funkce jako by nebylo dost. Horizont výchovného a vzdělávacího úsilí by podle všeho měl být širší. Co (vše) by však měl zahrnovat a jak o tom psát nedělní krasořeč – toť je otázka.
Jako začínajícímu autorovi mi radili, abych se pro tento účel ukotvil v takzvané pedagogice kultury. Odtud prý se krasořeči vyvažující jednostrannost přístupu obráceného k dítěti píší nejlépe. Pedagogika kultury totiž doceňuje fakt, že děti jsou a asi i nadále budou součástí určitých skupin (společenství a společností) fungujících v rámci kultury.
Z toho vyplývá potřeba naplňovat ve výchově a vzdělávání také jejich socializační a enkulturační funkce. Socializační proto, aby lidé dokázali „být mezi sebou“, a enkulturační proto, aby rozuměli tomu, odkud přicházejí, kde jsou, jaké to je a proč, a aby s tím dokázali (re)produktivně zacházet.
Z uvedených důvodů se považuje za pokrok a výdobytek, když se ve výchově a vzdělávání daří překračovat horizont personalizace směrem k socializaci a enkulturaci.
Nevím, jak komu, ale mně tohle jako krasořeč zní – a to už jsem se obával, že to nedám dohromady. To by však byla neděle bez neděle a to, jak známo, nemá být...
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o třídní knize, kterou hledáme už sedmý rok
Ztratí se třídní kniha, prosím. Je to studentská legrace a já mám pro studentskou legraci pochopení. Ale, chlapci, vždyť my už tu třídní knihu hledáme sedmý rok... A to už, nezlobte se, to už pomalu přestává být vtipné. (J. Cimrman)
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o (vy)chování řeznického psa
Račte si pro své ratolesti přát vychování řeznického psa? Náš výchovný ústav je tou nejlepší volbou na poli edukace. Tisíce děkovných dopisů!
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: na závěr o křehkosti konsensů ve vzdělávání
Úkol dneška: vybruslit z rozporů ve věcech výchovy a vzdělávání... Vznešenost konsensů a obtížnost jejich dosahování... Bedna s nápisem fragile pro transport konsensů... Šťastný a veselý nový školní rok...
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o alternativách v reakci na odcizení
Pocit odcizení, sociálního chladu a nepřiměřeného tlaku na výkon pro výkon... To jsou příčiny rostoucího zájmu o pedagogické alternativy včera, dnes a možná i zítra. Rozvíjí se „pedagogika záchrany“ a vynalézá se flexischooling...
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o ničem a o všem ve vzdělávání
Zkoušel jsem napsat něco o ničem a zjistil jsem, jak obtížně uchopitelné něco je, když má být zprostředkováno jiným. Otevřel se problém obsahu, o nějž jde, nemá-li docházet k vyprazdňování (ve) vzdělávání...
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o posilování ruky trhu a o učení v rukou samouků
Ruku v ruce s tím, jak se ruka státu uzavírá, ruka trhu posiluje. Kdo by řekl, že vzdělávání může být tak dobrý byznys. Čím vyšší výlohy, tím naléhavější potřeba převést učení co nejdříve do rukou samouků...
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o zakládání základů ve škole zvané základní
Je-li něco základní, je to důležité, neboť se to týká něčeho, na čem se má stavět... Podcenit základy znamená riskovat zhroucení... Ve školství se to může projevit osudově a kdo by to řekl: příčinou je nezvládnutí gramatiky...
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o budování důvěry v profese
Krize důvěry aneb nikdo nevěří nikomu (ani slovo)... Jak se to může týkat profesí (lékařů, právníků, učitelů...) a našeho vztahu k nim? Proč a jak budovat důvěru v profese? A jak to souvisí akreditováním a skládáním účtů?
Tomáš Janík
Nedělní pedagogické krasořeči: tentokrát o nevšednosti neděle a školy
Neděle neměla nikdy zevšednět. Neděle měla zůstat nedělí, stejně jako škola měla zůstat školou. Neděle i škola nás mají (mít) k tomu, abychom se vymanili z každodennosti a zabývali se věcmi vyššího řádu.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 409x